KVĚTINOVÁ LÁSKA

Víte, co mi zaručeně vykouzlí úsměv na rtech? KVĚTINY. Jakékoliv. Je jedno, jestli je to pugét růží od mamky (♥), luční kvítí z naší chaty ve Žloukovicích, několik narcisek z farmářských trhů nebo jen svazek “závojíčků” z květinářství. Zkrátka a dobře, bez květin si svůj život nedokážu představit! Doma si hýčkám 2 fialky, 2 orchideje, 1 vánoční kaktus, 1 dieffenbachii, 1 kaktus, 1 juku, 1 ibišek a několik bylinek. No a nesmím zapomenout na řezané květiny, které se u nás mění s pravidelností 2 týdnů.

Možná to zní bláznivě, ale občas se přistihnu, jak se na ty naše “holky pokojovky” usmívám. Kontroluju každý nový lístek, jestli nestrádají a mají se u nás dobře. Jednou za čas se mi za tu mojí oddanou lásku a péči odmění květy a to mám teprve opravdovou radost.

Celé tohle moje květinové pobláznění lze jednoduše vysvětlit – můžou za to geny! Mamka mě vždycky vedla k určité květinové lásce – že se musím o květiny starat, zalívat je a ony se mi pak samy odvděčí svým růstem. Už jako malé holce mi do pokoje nosívala narcisky, modřence, konvalinky nebo růže, které natrhala na zahrádce. O víkendu jsem občas musela pomáhat s protrháváním plevele, což sice není moc populární práce, ale jednu výhodu to mělo – stihly jsme s mamkou probrat všechny ty naše holčičí věci. 😉 Další člověk, který mě vedl ke květinám, byla moje babička (♥). Přesně si pamatuju, jak jsem každé jaro vysedávaly na zahradě, prohrabovaly se taškou plnou pytlíčků s nejrůznějšími semínky a plánovaly, které květiny letos zasadíme. Nebo si vzpomínám, jak jsme dostaly se sestřenicí za úkol sehnat koňský hnůj, ten byl totiž podle babičky k růžím nejlepší.

No a tím se to vlastně všechno vysvětluje… 🙂 Máme to prostě v rodině!

Tuhle krásnou zimní kytici jsem si vysnila minulý týden. Úkol zněl jasně – musí se skládat z bílé, růžové, temně červené, eukalyptu a zasněženého borůvčí. Paní květinářka si pilně zapisovala všechny moje požadavky a já se začínala pomalu těšit, jak bude moje zimní kytice vlastně vypadat. No a tady ji máte v plné kráse, já jsem nadšená. Každé ráno mi vykouzlí úsměv na rtech a díky své nemoci (která mě jinak ale vůbec netěší!) si ji můžu užívat celičký den. Jak málo stačí ke štěstí…

Pokud vás moje květinová láska moc nepřesvědčila, sepsala jsem vám 5 pádných důvodů, proč se obklopovat květinami:

• Oživují prostor a dělají ho útulnějším

Vezměte si například stůl, na kterém je položený jednobarevný ubrus. Nic. Přidejte prostírání a třeba svíčku. Pořád nic. Teď na něj postavte vázu s květinami a voilá – hotové umělecké dílo je na světě.

• Navozují příjemnou atmosféru a dávají pocit života

Květiny příjemně dokreslují interiér a jsou tím nejpřirozenějším doplňkem, který doma můžeme mít.

• Mají vliv na naše štěstí

Tenhle fakt je vědecky dokázaný. Darovaná kytice v nás dokáže vzbudit pocit radosti a spokojenosti. Vzpomeňte si jenom samy na sebe, když dostanete květinu.

• Dlouhodobě zlepšují náladu

To vám můžu odpřisáhnout. Stačí jeden pohled a špatná nálada je ta tam.

• Spojují lidi

Zkuste si představit rodinu pečující o svoji zahrádku nebo sousedky vyměňující si sazenice.  Dává vám to smysl? Mně ano!

Kdy jste si naposledy udělaly radost nějakou květinou? Že už je to dávno? Tak až příště půjdete kolem svého oblíbeného květinářství, nevyhýbejte se mu obloukem a zkuste se trochu odměnit, zasloužíte si to! 🙂

Mějte krásný čtvrtek a užívejte si předvánoční čas, jak jen to jde! ♥