foto: Běháme.cz a innogy WINTER RUN PRAHA
Můj druhý běžecký závod, o kterém jsem do posledního okamžiku netušila, jestli se ho vůbec zúčastním. Asi to znáte, něco si naplánujete a pak se to během jedné chvíle sesype jako domeček z karet. Důležité ale je, že všechno nakonec dobře dopadlo a já si tak doma „hýčkám“ svojí druhou medaili, která mi vždycky připomene, že běhání je skvělá věc a že překonávat překážky i samu sebe je věc ještě krásnější!
Teď už ale zpátky k závodu. Letošní rok jsem celé tohle závodění chtěla vzít trochu zodpovědněji (možná proto, že to byl můj první sólo závod) – zvládnout minimálně tři běhací tréninky, lehce upravit jídelníček a celkově se cítit fit. Všechno by bylo fajn, jenom kdybych týden před závodem nechytila nějaký bacil, který se mě jako na potvoru ne a ne pustit. Celé plánování tak muselo jít stranou a dokonce jsem se i smířila s myšlenou, že žádný závod nebude. To je tak, když se plánuje dopředu! Na druhou stranu jsem ale nebyla sama, s blížícím se závodem se náš tým pomalu, ale jistě rozpadal – zatracená chřipka!
Místo, abych si pomyslně odškrtávala splněné tréninky a radovala se z výsledků, brouzdala jsem zoufale po internetu a hledala všelijaké „babské rady“. A proč „babské“ rady? Co vám budu povídat, chemie v podobě léku mi tentokrát s běháním nějak nešla dohromady. Hledání starých léčivých receptů přineslo ovoce. Našla jsem skvělý „nakopávač imunity“ nebo spíše „bojovníka proti nachlazení“. Je to směs medu, citronové šťávy, nastrouhaného zázvoru, kurkumy a pepře. Na první pohled to vypadá i voní dost zvláštně, ale ve formě čaje to není vůbec špatné.
Poslední 2 dny před závodem jsem měla v hlavně velké otazníky – jít nebo nejít? Zvládnu to? Nebudeme mi ještě hůř? Konečné rozhodnutí jsem na radu mamky nakonec nechala na sobotu, přeci jenom ráno budu nejlíp vědět, jak na to jsem. A byl to ten nejlepší nápad, ráno jsem se vzbudila a měla jsem pocit, jako by mě někdo přes noc zázrakem vyléčil. Do toho venku svítilo sluníčko a vše nasvědčovalo tomu, že dneska to prostě DÁM! A taky že jo!
Cílovou rovinkou jsem z 327 lidí proběhla 66. s krásným časem 22 min. Byl to úžasný závod, úžasný zážitek, úžasný pocit sounáležitosti – běžíme všichni hlavně pro radost. Jsem hrozně ráda, že jsem se nakonec zúčastnila, protože jsem si potvrdila jednu věc – nejhezčí pocit je, když překonáte sám sebe. A když u toho máte svoje nejbližší, je to ještě krásnější. Díky mamčo! ♥
A co vy? Zúčastnili jste se někdy nějakého závodu (jakéhokoliv)? Napište mi.
Krásný večer!
Speak your mind ( 0 )