Možná se ptáte, kde to vlastně všechno začalo. První příspěvek, týkající se rychlé módy se na blogu objevil v srpnu roku 2017 (tu). O tohle téma jsem se však začala zajímat mnohem dříve. Už si přesně nepamatuju, kde jsem termín „fast fashion” neboli rychlá móda viděla poprvé, ale jedno vím jistě. Bylo to pro mě něco nového, nepochopitelného a chtěla jsem tomu „přijít na kloub“. Našla jsem si pár článků (např. na blogu NILA, kde je všechno moc hezky popsané) a začalo mi docházet, že problém fast fashion není vůbec jednoduchý a snadno řešitelný. Vše totiž souvisí s byznysem a finanční zisk je v dnešním světě nad všechny ekologické i etické problémy.
Po nastudování spousty informací, přečtení několika článků, knihy Příběh skříně od Veroniky Blabla Hubkové, knihy Falešná Pařížanka od Kamily Boudové a zhlédnutí filmu The True Cost jsem se rozhodla, že je čas vydat se jinou cestou, cestou slow fashion neboli pomalé módy. Moje cesta k zodpovědnější módě a vytvoření jakéhosi zodpovědnějšího šatníku nebyla vůbec jednoduchá a zdaleka není u konce. V prvním kroku bylo důležité zodpovědět si několik otázek.
- Kolik reálně potřebuju oblečení?
- Dělá mi všechno nakoupené oblečení radost?
- Čemu dávám přednost – kvalitě nebo kvantitě?
- Rozumím svému šatníku? Vím, co preferuji za styl?
Na první otázku jsem si odpověděla celkem rychle. Potřebuji rozhodně méně oblečení, než mám, protože větší počet kusů neznamená lepší šatník. Stačí mít několik dobře kombinovatelných kousků, v kterých se budu cítit dobře. Co si budeme povídat, asi každému se někdy stalo, že stál před přeplněnou skříní a v hlavě mu běželo jediné: „Já nemám co na sebe.“ Moje rada je tedy následující:
mít základní dobře kombinovatelné kousky * + pár originálních **
* džíny, černé kalhoty, bílá košile, jednobarevné svetry, bílé tenisky, lodičky atd.
**vzorované košile, topy, šaty atd.
Samozřejmě je zde myšleno všeho s mírou. Ve vašem šatníku vám bohatě postačí dvoje džíny – světlé a tmavé. Není důvod hromadit několikery tmavé džíny apod. Potřebujete se ve svém šatníku dobře orientovat, ne ztrácet.
Druhá otázka mi připomněla, že bych oblečení neměla nakupovat bezmyšlenkovitě. Může se pak jednoduše stát, že mě daný kousek rychle omrzí nebo ho dokonce nezačnu nosit. Rozhodně je lepší chodit nakupovat cíleně, když daný kousek potřebuju. Pokud se však stane, že oblečení nepotřebuju, ale „chytne mě za srdce“, je dobré vědět, s čím budu kousek kombinovat a jestli jde ruku v ruce s mým stylem.
Co se týče kvality a kvantity, v tom mám poměrně jasno. Pokud to jde, raději si našetřím na kvalitnější kousek, než vyhodím peníze za několik nekvalitních. Jako příklad uvedu svetry. Dříve jsem kupovala svetry prakticky kdekoliv – i třeba v New Yorkeru. Bohužel svetr rychle zežmolkovatěl a přestal být nositelný, takže jediné jeho využití bylo „na doma“. Zde byl hlavní problém v použitém materiálu, kterým byl akryl (syntetická náhražka vlny). Kdybych si však koupila kvalitní vlněný svetr, starala se o něj, tak jak se má, používám ho možná dodnes. A tak je to se spoustou věcí…
Poslední otázka byla asi ze všech nejtěžší. Když jsem se podívala do svého šatníku, viděla jsem určitou nesourodost a díky ní se mi těžko definoval můj styl. Stačilo tedy vytřídit pár kousků a hned byl můj šatník čitelnější. Je důležité uvědomit si, co vám sedí, v čem se cítíte nejlépe, jaké barvy vám sluší, jaký styl se hodí k vaší k práci a k vašim aktivitám ve volném čase. Když tohle pochopíte, lépe se vám pojmenuje váš styl. Já například vím, že se k mému životnímu stylu hodí spíše ležérní a pohodlné oblečení v tlumenějších barvách. Rozhodně v mém případě nemá smysl utrácet za extravagantní a elegantní kousky.
Jakmile jsem si dokázala všechny otázky zodpovědět, měla jsem napůl vyhráno. Dalším krokem bylo přijmout pomalou módu jako životní styl, resp. jako něco, co je mi přirozené, co vnímám jako samozřejmost.
Dnes bych pomalou módu popsala následovně:
Je to – zodpovědný přístup, týkající se všech sfér módy a módního světa, zamýšlení se nad samotnými produkty – z čeho jsou vyrobeny, kde jsou vyrobeny, jestli cena odpovídá kvalitě a zda není příliš nízká (pozn.: tričko za 90,- těžko pokryje náklady na vypěstování a zpracování bavlny, nastřihání, ušití, transport, marži atd.), vnímání hodnoty oblečení (produkt s trvalou hodnotou, nikoliv spotřební zboží na pár použití) a starání se o něj. V neposlední řadě je to i pocit radosti, který vám přináší samotné nošení (v případě rychlé módy jde většinou pouze o radost z nákupu).
zdroj: SLOU
V jednom z příštích článků vám popíšu, kde nakupuju, co jsem si všechno v letošním roce pořídila a jak jde dohromady těhotenská móda vs. pomalá móda… 🙂
Speak your mind ( 0 )