RESTAURANT DAY

“Proměňte svoje sny ve skutečnost…”

Tahle věta mi v hlavě vězí už nějaký pátek a minulou neděli jsem se přesvědčila, že to jde! Stačí mít kolem sebe správné lidi, myslet pozitivně a jít do toho naplno!

…”jednou bychom si mohli otevřít svoje bistro.” “No, to by bylo krásný! Ale bylo by to jenom takový to malinký bistro – pro pár lidí.” “Já bych vařil a ty bys pekla.”…úryvek z jedné z našich večerních debat u vína. 🙂 Netrvalo to dlouho a přišla jsem s úžasným nápadem – BUDEME MÍT STÁNEK NA PŘÍŠTÍM RESTAURANT DAY! Už si ani nevzpomínám, jaká byla Ondry prvotní reakce (možná: “Co jsi si to zase vymyslela? No já se z tebe picnu…”), ale nakonec jsme si na to plácli a to je hlavní! 🙂

Když si něco vysním, musí to být zkrátka perfektní a na 100%, což se samozřejmě odrazilo od přípravy a plánování. Kdekomu by stačil malý stoleček, pár dobrot atd., ale já jsem musela mít svůj stánek z palet v přírodním a jednoduchém stylu a jídlo, které bude chutnat všem! 🙂

Jenom na ukázku, co jsme všechno museli zařídit:

• vymyslet název /originální a dobře zapamatovatelný/
• vymyslet a graficky zpracovat menu

• zapsat stánek spolu s menu na mapu Restaurant Day
• nakoupit suroviny
• vyrobit stánek /milion díků mému Ondrovi ♥ a pak taky Danovi a Míšovi!/
• nakoupit/sehnat všechny potřebné věci /ubrousky, tácky, kelímky, drobné peníze, kasu…/
• zajistit auto na převezení stánku
• sehnat fotografku
• koupit květiny
• sehnat bandu na vodu, tabuli, křídy…

a spoustu dalších maličkostí. 🙂

Když jsme všechny tyhle věci zdárně zařídili, už jsem se jenom modlili, aby vyšlo počasí. HLAVNĚ AŤ NEPRŠÍ! Tuhle větu jsem si s blížícím se dnem D opakovala co každou hodinu a stránky s předpovědí počasí byly ty nejnavštěvovanější.

A je to tu, neděle ráno! Bojím se, těším se a zároveň jsem hrozně nervózní. Vždyť já jsem vlastně docela stydlivá a k našemu stánku budou přeci chodit i cizí lidi! (Fakt skvělý zjištění, Lucko!) Popadla mě panika a uvnitř jsem si začala vyčítat, co jsem si to zase vymyslela. No jo, ale už se nedalo couvnout.

Abychom si nemysleli, že všechno bude tak jednoduchý, čekalo na nás ještě pár překážek. Jednou z nich byl gril, který se nám nevešel do zapůjčeného auta! Aha, s touhle variantou jsme teda rozhodně nepočítali! Takže plán B, honem zajet domů pro malý gril, ale ten zase nebyl vyčištěný a nevešlo se na nám něj všechno jídlo podle plánu. Hrůůůza! Jenom díky grilu jsme ztratili cca drahocenných 20 minut. Když už jsme konečně dorazili na místo, všude byly rozložené stánky a nám nezbývalo, než zamířit na úplný konec. Během vykládání věcí mi Ondra položil příhodnou otázku: “Co když sem ty lidi  nepřijdou? Vždyť díky tomu stromu nejsme ani vidět.” Na to jsem odpověděla, že pokud nic neprodáme, ukecáme rodiče, aby si koupili 1/2 a 1/2 našich zásob. 🙂 Člověk to musel brát s humorem, protože jinak to prostě nešlo…

S prvními zákazníky přišla i milá pochvala a najednou byl všechen stres a nervozita pryč. Přesně tohle jsme potřebovali! Důvod, proč tam jsme… během půl hodiny se u našeho stánku vytvořila neskutečná fronta, což jsme vůbec nečekali. Lidi se k nám vraceli a moc nás chválili. Tahle úžasná zpětná vazba byla opravdu k nezaplacení! Náš sendvič s trhanou vepřovou krkovicí a houbový burger měly takový úspěch, že jsme po hodině neměli, co prodávat. A to jsme prosím pěkně napekli 64 ks briošek, což nám nepřipadalo zrovna málo. 🙂 Pro opravdu velký úspěch jsme se rozhodli, že příště do toho půjdeme znovu!

Nevím jak Ondra, ale já jsem se ze vší té chvály tetelila blahem ještě dva dny. To, že vás pochválí doma rodiče, na to už jsem trochu zvyklí. Ale že stojíte cizím lidem za to, že se vrátí k vašemu stánku a řeknou: “Bylo to opravdu výborný!”, na to rozhodně zvyklí nejste…

Takže abych to celé shrnula – byl to úžasný den, jsem šťastná, že do toho šel Ondra se mnou, že nám nepršelo a mohli jsem se tak o naše dobroty podělit s ostatními! ♥

Ať si říká kdo chce, co chce – jídlo prostě spojuje lidi!

Na této akci se stala naší dvorní fotografkou (mimo jiné i “parťačkou” a psychickou podporou) p. Kateřina a za to jí moc děkujeme (více jejich fotek najdete tu ⇒ Kateřina Stránská foto)! Za několik fotek děkujeme i Jitce Pekari!